Došlo-li u zaměstnance při plnění pracovních úkonů nebo v přímé souvislosti s nimi k poškození na zdraví (k pracovnímu úrazu) nebo k jeho smrti úrazem, odpovídá za škodu tím vzniklou zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru.
Za škodu způsobenou zaměstnanci nemocí z povolání odpovídá zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec pracoval naposledy před jejím zjištěním v pracovním poměru za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v nařízení vlády, kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, jestliže vznikly za podmínek tam uvedených.
Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnost vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti nezprostí zcela nebo zčásti dle Zákoníku práce 262/2010 Sb.
Míru (výši) odškodnění každého pracovního úrazu na základě vyšetření jeho příčin a okolnosti vzniku stanoví zaměstnavatel. Projednání o míře odškodnění každého pracovního úrazu se provádí bez zbytečného odkladu a za účasti postiženého zaměstnance.
V případě vzniku pracovního úrazu má zaměstnanec nárok na následující náhrady škody:
V případě úmrtí úrazem postiženého zaměstnance jsou to následující náhrady škody:
